Obětování se za něco

12. ledna 2018 v 5:43 | Hayley Patton
OBĚTOVÁNÍ SE ZA NĚCO.......


Může to znít pateticky až okoukaně, ale je to důležité!!

Nemusí to hned znamenat obětovat se za někoho, myšleno umřít pro někoho...

Mám na mysli obětovat něco, co bychom moc chtěli teď, pro něco co chceme do budoucna.Jeden moudrý muž tuto větu už jednou formuloval, a já bohužel nevím přesnou formulaci této věty...

Napíšu co si pod tím představuji já.
Někdy se musím ve svém srdci vzdát něčeho, co je pro mě Moc důležité, pro něco, co vím, že musím udělat teď!
Vždy moje duše krvácí a je bolavá.
Nejraději by všeho nechala a spontánně skočila po té příležitosti, to udělat...
Ale nemůže.
Nemůže,protože kdyby to udělala, tak by neudělala správnou věc.
Někdy mě má duše neposlouchá a dělá si, co chce...

Jenže jen Nebeský Tatínek ví, co se bude dít a kam mě to zavede..
Důvěřuji mu Celým srdcem a vím, že mě nikdy nesklame.
Vím,že mě Miluje a chce pro mě, jen to nejlepší.
Vše vydržím,každou zkoušku, jelikož vím, že Bůh mi dává jen zkoušky, které jsem schopna zvládnout!

Ráda něco obětuji na důkaz lásky.Někdy obětuji třeba událost s lidmi, které jsou mi drahé, pro povinnosti, které mě obklopují, protože vím, že to musím udělat pro svoji budoucnost.
A já vím, že nejsem egoista.Jsem jen hluboce věřící mladá žena, která jde za hlasem svého srdce.


Věřím,že to jednou pochopí i Ti,kteří mě třeba nerozumí...
 

Pouť do Santiaga de Compostela

12. ledna 2018 v 5:39 | Hayley Patton
Já a moje Cesta

PrJáProč jsemProšProč jsem se dala na cestu, která má 100 km a pěší chůze?


Motivoval mě jeden nejmenovaný kamarád, který tuto cestu šel asi před 3 lety. Když jsem se s ním seznámila, bylo to na svatbě mojí kamarádky, tak mě na první pohled zaujalo to jeho nadšení a zapálenost. PPřijel úplně nabitý z té cesty a rozsvítil se jako vánoční stromeček. Pamatuji si, že jsem z něho v tu dobu nemohla vytrhnout oči. S nadšením vyprávěl o svých zážitcích na cestě, jako by to bylo včera...


Já jsem se pro svoji cestu do Santiaga rozhodla asi před 2 lety. Kamarád mě tak nadchl tou cestou, že jsem si řekla, že bych potřebovala asi taky zpomalit a zastavit se v tuto dnešní uspěchanou dobu.


Každý svoji pouť do Santiaga jde z nějakého důvodu ( někdo kvůli víře, někdo aby poznal krásy španělské země, někdo chce zhubnout..) Motivace a nadšení je různé. Někdy ty důvody třeba nejsou zrovna růžové, ale já se rozhodla, protože jsem v životě zažila hodně bolesti, někteří lidi mi dost ublížili, zažila jsem hodně těžkých osobních zážitků a vím, že je na čase být sama se sebou. Naslouchat Bohu a dokud nemám manžela a rodinu, mít víc času pro sebe a najít další díl své cesty v životě.


Chci získat více sebevědomí a odvahu, že to dokážu! Dokážu jít pěšky každý den a prožít dny potichu. Určitě budu potkávat na cestě plno lidí, ale ráda bych to celkově tu pouť šla sama za sebe.

Těším se na pouť, na to že nebudu uset řešit práci, rodinné záležitosti, těžkosti každého dne, ale budu meditovat a muset se postarat sama o sebe a ještě víc poznám sama sebe a také novou zemi a krajinu...






A PUDU NA POUŤ!!

12. ledna 2018 v 5:29 | Hayley Patton


A PUDU NA POUŤ!!!!


Možná jste někdy slyšeli o různých poutí, které chodí různí lidé v různých zemích. Chodí se pouť pěší, nebo na kole, dokonce jsem se doslechla že je možné i na koni, ale to nemám potvrzené, takže to není stoprocentní.
Lidé chodí poutě z různých důvodů. Někdo se chce ztišit a odprostit od moderní techniky v podobě internetu, tabletů, sociálních sítí apod. Jiný zase touží po seznámení s jinými lidmi v jiném prostřědí a navázání nových kontaktů a seznámení. Od někoho jsem se doslechla, že někdo šel pouť, aby ubral nějaké to kilčo. Ať jsou důvody jakékoli, tak si myslím, že je úžasné, když se člověk odhodlá k takovému kroku. Chce to určitě trochu odvahy a hlavně učinit ten první krok, ,,Ano já opravdu tu pouť půjdu.''

Už jsem to odkládala hodně dlouho, ale teď vím, že na tu pouť prostě příští rok půjdu. Už chápu proč mi to letos nedopadlo, protože se ve mě objevily i určité nejistoty a strach z té cesty. Přitom paradoxně jsem měla hodně času, abych tu pouť o prázdninách stihla. Měla jsem strach, že bych možná taky třeba neprožila takový zážitek a že přijdu o čas strávený s rodinou. Myslela jsem si, že bych si potom neužila tolik ty prázdniny. Je pravda, že jsem hledala parťáky na tu pouť a nebyla jsem úspěšná, ale doufám, že to příští rok dopadne.

Teď vím, že jsem připravená na tu cestu, ať se děje co se děje. Bůh mě povede a on sám nejlíp ví, co zvládnu a co ne. On vidí do mého srdce a zná mé pochyby a mou někdy panikářskou povahu :)
A právě proto potřebuji na tu pouť jít.

Jednou mi jeden moudrý člověk řekl, že se mám naučit nebát se říkat svůj názor a stát si za tím a měl pravdu. Už se nebojím co na tu pouť řeknou rodiče, protože jsem připravená (psychicky), jsem dospělá a taky nepůjdu sama půjde se mnou Bůh, takže jsem v těch nejlepších rukách.

Jedním z důvodů proč chci jít tu pouť je taky to, že mám problémy v partnerských vztazích. Stále bych Bohu chtěla určovat, kdo se má stát mým budoucím manželem a ono to logicky nejde :) :) Stále bych za něho chtěla rozhodovat a často, když potkám muže, který mě něčím upoutá a já jsem do něho zažraná, tak si začínám plánovat jaké by to asi mohlo s tím dotyčným být a to není dobře. Stále mám potřebu mít nad sebou kontrolu i nad svým životem, a když něco nedopadne, jak jsem si vysnila, tak to těžc nesu.
Potřebuji jít na tu pouť, abych mohla být sama sebou a nemusela řešit muže :) Potřebuji se naučit více věřit sama sobě a nebát se řešit náročné ( v mých očích někdy nevyřešitelné ) úkoly. Spolehnout se sama na sebe a mít se ráda taková, jaká jsem. Prostě nechat Boha vstoupit do mého života a nemuset se bát, co bude zítra. Naprosto mu důvěřovat a čekat, co se stane....

Možná proto ještě nemám dlouhodobý stálý vztah, protože zaprvé nad vším moc přemýšlím a zadruhé, mám projít tím vším dokud nebudu připravená do toho jít a taky jsem asi nenašla ještě toho, kterého mi Bůh vybral...

Ať to je tak či tak, tak jedno vím - Bůh mě miluje takovou jaká jsem i s mými chybami. Mohu se na něho spolehnout, když je mi smutno i veselo.

Ta pouť třeba nesplní všechny mé očekávání, ale určitě to bude lepší, než o tom jen přemýšlet :) :)
 


Pomněnky myšlenky dne

31. prosince 2017 v 23:58 | Veronique Mariá Teresia Baudisch
POMNĚNČINY NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁNOCE PO DLOUHÉ DOBBĚ R.2017


23.12. (sobota)

- očekávání Vánoc a těšení se na ně!

- přípravy (zdobení stromečku, s bráškou zpívání koled na Štědrý den, pečení posledního cukroví s maminkou - úlky a že jsme se při tom hodně nasmáli Mlčící .... procházka po městě a koukání po výlohách a osvětlení....))))


24.12. ( neděle) JE TO TU..... ŠTĚDRÝ DEN V ROCE 2017


Tolik jsem se na tento den těšila! Zvláště potom co mě nedávno potkalo, zvláště letošní půlrok pro mě byl hodně stresující a nemohla jsem být moc sama sebou, což je neuvěřitelně prázdný a úzkostný pocit a nikomu na Světě bych to nepřála!!!

- řekla jsem si, že budu mít půst od jídla až do večeře

- na devátou byla mše za naši nebeskou sestřičku Verunku Krásnou

- moje účast na mši Svaté v 10:30 v kláštěrním kostele Narození panny Marie - prožila jsem Velikou Boží Milost!! Byla jsem nešťastná, protože jsem do Štědrého dne nebyla u Svaté zpovědi a právě 24.12: mi to Pán připravil a právě takovou Nádhernou!!

Mše byla nádherná, protože jsem v kostele potkala Jiřinku (naši varhanici) s malou Káťou ( usmívala se na mě z kočárku Líbající) seděla jsem vedle nich v lavici

Mši sloužil náš kaplan Jaroslav, právě jeho mše mě otevřela oči a srdce Pánu! Při promluvě říkal, jak je krásná modlitba Svatého Růžence, že v ní je modlitba Páně (Otče Náš) naše vyznání víry, a desátky jsou slova, která pronesl anděl Gabriel ... Buď pozdravena Zdávas Maria Milosti plná Pán s Tebou.....) není to jen odříkání textu, ale jsou to nádherná slova, která mají velikou sílu

Hodně jsem prožívala mši a prolévala jsem i slzy bolesti, ale i štěstí. Cítila jsem Boha a bylo to osvobuzující a hlavně krásné.

Když Jaroslav mši obětoval za svého tatínka, tak jsem s ním soucítila... Musela jsem k příjímání právě k němu...

Po mši jsem šla za Jaroslavem, jestli mě vyzpovídá a on hned šel :) Bylo to krásné ! Hned mě vedl ke zpovědnici a věděla přesně co mám říci...

Svěřovala jsem se Jaroslavovi, že jsem vždy chtěla mít v rukách svoji budoucnost a že jsem se někdy hádala i s Bohem a nevyšlo to někde podle mých představ..Také jsem se vždy zamilovala do nějakého kluka a vylila své srdce a oni moji lásku neopětovali..
Jaroslav hned věděl co mi říct: Říkal, že když ode mě kluci utíkají, že třeba má Bůh se mnou nějaké jiné plány, co když mě chce do zasvěceného života???
Mám se modlit za svého budoucího manžela a také když budu v pokušení a Pán mi ukáže cestu... V něm mám naději a věčný život...

Maria to také neměla jednoduché, když jí anděl sděloval její úkol a ona ho s pokorou a rozhodnutí přijala....

Důvěřovat více Pánu a naslouchat jemu slovu..



-zkouška s Harmony v kostele svatého Ducha v Krčíně
- 15:OO koledy
15:30 slavnostní vigílie

setkání s Mirkem, když jsem čekala na mamku (po mši)

Slavnostní večeře s babičkou Pavlou - předtím zpěvy s bráškou s doprovodem klavíru

večeře s přípitkem
(babička se modlila ve slovenštině)

Dárky :( Verunka má nejvíce dárků :D t je dobrý, ona tam má ještě dárky od kamarádů

- dárek od brášky průvodcem na cesty do Irska Fanda:, Všude dobře v Irsku nejlépe. "

dárek od Fialky modrý křížek, nadějné vánoční zápalky a taška od ní z Ladílny
od Slunečnice nádherný kalendář s citáty


sledování pohádek

PŮLNOČNÍ V DĚKANSKÉM KOSTELE 0:00

přinesla jsem domů Betlémské světlo

seděla jsem vedle JOhanky Jirmanové, její maminky (Milana maminka)

usínala jsem při Benediktově kázání
Benedikt dostal od mládeže nový telefon, na který si musí zvyknout a čeká, že nějaké dítě se ho ujme a pomůže mu :D



25.12. NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA

- mše Svatá v devět, hrál Mirek ( má krásný hlas), svezli jsme ho k babičce na oběd:)


- Slavnostní oběd u babičky Pavly ( bohužel se jí nepovedla svíčková, byla moc kyselá))) jinak výborná zelňačka :)
přípitek s babičkou alkoholem s višnemi :D Fanda měl taky :)



- zpívání koled v kostele Nanebevzetí panny Marie v Hradci v 15:00

- zkouška s Ondrou a Kájou Maříkovími (moje maminka byla u toho)

- koncert se moc povedl, lidi byli nadšený a byl plný kostel a příští rok zpíváme s klukama zase
- seznámila jsem se s rodičemi Káji a Ondry ,, jsou skvělý a moc milý, vyzařuje z nich klid ( ráda bych je jednou měla na přípravu na manželství, zda-li mě Bůh jednou povolá k manželství))))

- slavnostní přípitek s Kájou, Janou Horkou, Kolčavovými, MInaříkovými i Ondrou :))
- povídání a posezení s cukrovím od Jany a kavíčko


-Setkání s Jančou Navrátilovou z práce ( přivezla mi difuzér a olejíčky ( měla sebou Bessinku :))) říkala, jak ze mě vyzařuje radost a že to je znamení k tomu, čemu bych se měla věnovat.....to jest moje cesta :))



-cesta do NM, večeře, vínečko, filmy a spánek :))))





26.12. svátek sv. Štěpána

Líbající

přijela k nám teta Ivuška a babička Mája LíbajícíMrkající

Ještě když jsem byla v košili dorazili babička s tetou a hned bylo veseloo :)

Dala jsem si kafčo a už jsme spěchali na ranní mši, sloužil ji náš Jaroslav Smějící se
Byla to krásná mše, hlavně proto, že tam byla babička Mája vedle mě, teta Ivuška i bratránek
Jaroslav měl krásnou promluvu o svatém Štěpánovi, že ta jeho obět měla velký význam, že ještě před smrtí se přimlouval za ty, kteří ho kamenovali a že díky jeho oběti se obrátil Šavel ...
Máme brát naše oběti jako milosti a máme důvěřovat Bohu, že každá sebemenší obět je výsledkem obrácení nějaké duše...

Tyml doprovázel na varhany a zase se předváděl Smějící seMlčící

Po mši jsme jeli domů a dali si výborný oběd ( drůbkovou polívku a Johančino tajemství :))
Popovídali si, babičce se líbil dárek co měla ode mě (kalendář s kočkama) od tety Ivušky jsem dostala krááásnou svíčku se třei andílky, kde mají uprostřed noty a zpívají - dárek od zpěvačky zpěvačce :))) také ozdobu na stromeček a nádherný modrý kytičkový náramek na ruku :)))

S bratrínkem jsme povídali o Kačce a o mém (Božím) Jeronýmovi do kterého jsem se zamilovala?? ale nevím zda opětuje moje city....

Po obědě jsme si dali kafíčko a pustili si písničky, co jsme zpívali od roku 2009 s naším meřičským chrámovým sborem I plus V plus I

take braskovy tanecni....




















28.12.

Bůh mě miluje a naplňuje a opětuje moji lásku, když jsem nešťastná a nespokojená s tím, co mám...

Dneska byl nádherný den plný Boží milosti. S mým bráchou a s Honzíkem Čelakovským jsem jeli hrát a zpívat koledy do azylového domu Matky Terezy v Hradci Králové. Od jedenácti jsme měli asi 35 min . koncert s koledy a vánočními písněmi. Bylo to úžasné! Takovou radost a vděčbost se kterou jsme se setkali, byla naprostou uchvacující!

Jeden bezdomovec mě pochválil, jak mi to sluší. Druhý zase při koncertu řekl, jak hezky hraju na basu a já na to, že jsem na ní hrála rok a že se k tomu zase vrátím, a on na to, že byl taky v base a zse se tam vrátí....


Byla tam veselá a srdečná nálada. Myslím si, že náš účel a smysl to splnilo, udělali jsme jim radost a alespoň trochu zpříjemnili Vánoce Usmívající se


Někdy jsme měli nějaké chybičky, ale ty se odpustí , když zpíváte a hrajete od srdce a pro radost posluchačů...


Jinak další jobovka, když jsme už odjížděli autem, tak chudák Honzík neviděl přes svůj kontabas na zadní okýnko a naboural jim popelnici :D Potom jsme už jen zdrhali :D :D


Jinak jsem moc vděčná, za včerejší večer strávený s mým bráchou a i vlastně část dneška, protože jsem mu mohla vylít svoje srdíčko a taky to, co mě trápí....

Třeba ta moje zamilovanost do Nýma a ještě nějaké nezahojeně rány....

Uvidíme, co se stane, každopádně Ježíš mě miluje a nepřeje mi nic špatného a vůbec nechce, abych byla neštastná...Ještě stále mám naději, že budu moct Nýma poznat blíž...


Vaše Verunka ( Anička z vesmíru), Maruška Terezička Baudisch



Má láska k Bohu

14. prosince 2017 v 22:46 | Hayley Patton


MÁ LÁSKA K BOHU

Má láska k Bohu se zvětšila a umocnila, když jsem začala plně důvěřovat Boží lásce a odevzdala jsem své srdce právě jemu!

Zamilovala jsem si Boha a od té doby se cítím tolik šťastná, stále navenek zářím a i se tak cítím! Jsem úplně a plně zamilovaná z čisté lásky! Jsem v tom až po uši! Zamilovala jsem se a zářím jako zapálená svíce! Má duše patří Bohu a on je mým Pánem....


,, Bože, děkuji Ti, za Tvou lásku a za to, že jsi mým nejbližším přítelem. Děkuji, že jsi se mnou, i když Tě nevnímám. Děkuji, že Tě mohu plně milovat. Děkuji, že jsem Tvá. Pane Ježíši jsem Tvá. Celým svým srdcem Tě miluji. Našla jsem Tě.. Byl jsi vždy se mnou a teď už to vím! Miluji Tě a to navždy. Jednou se sejdeme v nebi a stále Tě budu Milovat. "

Boží prozřetelnost

3. prosince 2017 v 0:07 | Casey Patton






V našich životech se odehrává plno příběhů. Někdy jsme na konci svých sil a už si myslíme, že se nemůžeme odrazit od břehu a jít dál, ale Bůh nás v těchto chvílích neopouští.

Dneska jsem si uvědomila, jak lehce někdy něco vzdáváme a nedokážeme na nic čekat. Když se něco neděje podle našich představ, tak o to nestojíme. Nespoléháme na Boha, ale chtěli bychom to podle sebe. Když vezmeme svá břemena a dáme mu to do rukou, tak nám tu zátěž odebere a promění jí v Radost.

Pokud hledáte partnera na celý život a on se ještě neobjevil. Pokud stále přemýšlíte nad událostmi a snažíte se je uspěchat, tak spomalte a nechte to v Jeho rukou. On dobře zná Vaše srdce a nejlíp zná Vás samé. On ví, kdo je pro Vás tím pravým. Tak se přestaňte trápit tím, že to není podle Vašich představ. Pokud mu to odevzdáte a přijmete Jeho lásku, tak naleznete ve svém srdci klid a mír a budete posilněni neskutečnou silou. Chraňte své srdce, protože v něm je mnoho. Ne nadarmo se říká, že největší dobrodružství se odehrává v srdci.....

Pocit štěstí

20. června 2017 v 22:22 | Casie Patton
POCIT ŠTĚSTÍ

Dneska jsem si uvědomila, jak dokáže být člověk šťastný z maličkostí. Tolik věcí je nepodstatných a prázdných. Tolika věcí se bojíme a zavíráme oči nad krásou, která se nám otevírá. Všude je tolik hezkých věcí! Tolik maličkostí,které dokáží změnit srdce člověka.
Materiální věci pominou, není důležité mít drahé auto a jezdit na drahou dovolenou. Důležité je to, co prožijeme ve svém srdci. Každý úsměv a každé hezké slovo je jedním paprskem slunce, které rozdává energii po Světě.

A to v čem máme mezery se dá změnit, jen když chceme my sami! Vždy se něco dá změnit. Jen to musíme chtít a být trpělivý.


Nejkrásnější poklad je ten, když si vzpomene na osobu, která nás něco naučila, něco krásného, kdy jsme byli šťastní. Třeba když otec učí dítě zpívat a hraje mu na kytaru. Ať Vám bylo kolik vám bylo, tak si vždy budete pamatovat, jak jste se cítili..Třeba při společném zpívání, nebo hraní na kytaru.
Každý děláme chyby a nejsme dokonalý, ale je důležité svoji chybu připustit a omluvit se a usmířit s někým s kým jsme se pohádali.

Jedna věc je jistá, Bůh je s námi a nikdy nás neopustí.

Dějí se ve Světě různé hrozné věci, nevinní lidé umírají, přicházejí o své domovy, trpí hladem a další věcí......


Každý člověk má v sobě bolest a snaží se najít viníka. Snaží se bolest zastavit. Je těžké přijmout, když nám někdo blízký zemře a když ho dokonce vidíme i umírat před očima, ale musíme se naučit i ty těžké věci přijmout a jít dál.

Někdy musíme i odpouštět i sami sobě a to bývá kolikrát hodně náročné.

Nevím proč se dějí různé věci, které se nedají rozumně vysvětlit, ale stávají se.

Důležité je, abychom nezapomínali na to hezké, co se nám přihodila a abychom žili přítomností..


Halley P.

Naše sny

2. srpna 2016 v 1:03 | Hayley Casey Patton
NAŠE SNY






Nesmíme zapomínat na svoje sny! Je důležité někam ve svém životě směřovat a za něčím jít!!!


Když Vás někdo bude odrazovat, nebo říkat, že na to nemáte, tak ho neposlouchejte! Poslouchejte svoje srdce, a důvěřujte sobě a svému vnitřnímu hlasu.

Mohlo by se vám totiž stát, že byste po zbytek života mohli litovat, že jste se ani nepokusili jít za svým snem. Mohli byste litovat, že jste to neudělali....



Život si každý může udělat, tak jak chce. Na nás je, jak ho prožijeme. Je tak málo času. Nesmíme ztrácet čas! Nebojme se, toho že to nedokážeme. Nebojme se kvůli strachu z prohry se vyždit ze hry. Dokážete to. Dokážete cokoli. Hlavně nesmíte ztrácet víru a naději. Vy řídíte svůj život a na vás záleží jaký bude.


Já jsem od malička milovala a stále miluji zpívánní. Je to celý můj život. Od Boha mám překrásný hlas, je to Dar! Vím, že když zpívám tak jsem sama sebou a jsem šťastná. Zapomenu v tu chvíli na starosti a jsem jako v jiné dimenzi.











Od malička mi tatínek zpíval a hrával na kytaru a já jsem díky tomu poznala lásku k hudbě. Prožila jsem krásné dětství díky hudbě mého tatínka, který jí má rád stejně jako já. Narodila jsem se jako zpěvačka. Se zpěvem jsem byla vždycky když mi bylo smutno, když jsem byla naštvaná, veselá... Jsem propojená hudbou a díky ní dokážu vnímat svět jinak.

Na základce jsem věděla, že mám hezký hlas a s hudebkou jsem neměla problémy. Při poslechu vážné hudby jsem zavřela oči a poslouchala. Až na střední škole jsem začala chodit do pěveckého smíšeného sbooru, kde jsem zjistila, že zpívání není vždy tak snadné a učila se se svým hlasem pracovat a zlepšovat techniku zpěvu. Začala jsem zpívat jako nižší soprán a po pěti letech jsem už zpívala jako vyšší soprán. Sama jsem nechápala, jak můžu vyzpívat vysoké tóny. Někdy to byly až vysoké operní árie.


O konzervatoři jsem začala uvažovat asi až na Vysoké škole. Sice jsem se přihlásila na pedagogickou fakultu na Učitelství pro mateřské školy, to ale neznamenalo, že bych přestala zpívat. Stejně jsem zpívala. Ve sboru, nebo s hradeckou scholou při mši svaté, také jsem často zpívala na záchodech :-) Ona tam byla dobrá akustika :-)
Úžasný je pocit, když zpívám a pak se podívám po posluchačích, kteří poslouchají můj zpěv. Vždy jsou šťastný a překvapený z mého zpěvu. Já sama jsem z něho hodně překvapená.. Hrozně ráda lidem přináším svým zpěvem radost, to je asi největší odměna za můj zpěv :-)






Se svým bráchou jsem byla zpívat i v Hospicu a mám z toho úžasný zážitek! Když člověk udělá pro druhé něco nezištného z lásky, tak se mu to stonásobně vrátí :-)


Proto vím jednu věc, i když jsem se jednou nedostala na konzervatoř, tak to budu dál zkoušet. Já to nevzdávám.

A jednou budu vézt třeba dětský sbor :)


S láskou

++

Hayley Casey Patton

Myšlenky o životš

2. srpna 2016 v 0:38 | Hayley Casey Patton
MYŠLENKY O ŽIVOTĚ


Na základě shlédnutí jednoho filmu a recenze na jednu knížku jsem si něco uvědomila.....


Člověk se stále o něco snaží, posuzuje den za dnem, stále chce něco jiného než má, stále se honí za věcmi, které jsou pomíjivé a nejsou třeba ani tak podstatné. Chceme krásného muže po svém boku, co by nám každá žena záviděla. Chceme krásný dům s luxusním vybavením, chceme peníze abychom si mohly dovolit si kupovat dovolenou do extických míst, chceme to podle svého pohledu...
Jenže takové věci jsou pomíjivé a slepé. Není důležité hledět jen na peníze, na luxus, na muže na kterého bychom se jen dívali a vykoukali si při tom oči.

Vše nás oslepuje a nedochází nám ta podstata života. Jde o to prožívat každý den svého života jako by byl ten poslední. Prostě žít naplno a s vděčností, že se každý den můžeme probouzet do nového dne a můžeme změnit něco, co jsme včera nestihli. Brát život jako dar a vážili si toho! Být vděčný, že jsme zdravý a máme střechu nad hlavou. Najít si muže, který s náma nebude jen proto jak vypadáme, ale bude nás mít rád pro to jaký jsme, pro náš charakter a bude s námi i v těžkých časech. Když se říká manželský slib, tak se přece říká ,,Budu s Tebou v nemoci i ve zdraví dokud nás smrt nerozdělí ". Je důležité mít u sebe podporu v těžkých časech a vědět, že na to nejsme sami.


Někdo nejmenovaný mi připomněl jak je život krásný a je dar ho tu žít, neměli bychom zahazovat svůj život kvůli hloupostem..
Někdy se nám stane, že zaspíme a něco ve svém životě promeškáme a jsme na sebe v duchu naštvaní, že to dopadlo jinak než jsme chtěli, ale třeba právě kvůli tomu se nám v životě stane něco jiného a pro nás to je nakonec ještě lepší než jsme mysleli.

Každá věc co se nám v životě děje, se děje z nějakého důvodu. Protože když se stane něco co jsme si představovali jinak, tak to něco nás mohlo zachránit od něčeho hrozného. Nakonec si třeba s postupem času uvědomíne, že jsme rádi, jak to dopadlo. Uvědomíme si to, co jsme před tím neviděli.
Já věřím v Boha a věřím, že nás chrání, i když si to třeba nepřipouštíme, nebo nechceme připustit, i když jeho pomoc nechceme. On nás nikdy neopustí. Nikdy nebudeme sami. Stále bude s námi. I když prožíváme tu nejhorší bolest a myslíme si, že nás nic neutiší, tak nás neopustí. Vždy se události naskytnou tak, jak mají. Někoho potáme, někoho vyslechneme, někdo nás obejme.....

Nezabíjejme svůj život. Jen naslouchejme svému srdci a usmívejme se milionkrát denně a žijme s vědomím, že jsme každý den milovali.

Já se někdy tolik sobecky zahledím do sebe a nedívám se kolem. Vím, že se nám kolikrát nechce do nějakých třeba domácích činností a tak, ale můžeme tu činnost dělat s vědomím, že jsme někomu udělali radost a tím postupně uděláme radost třeba postupem času i sobě.

Někdy druhým vůbec nenaslouchám a jsem tak tvrdohlavá a nechci si nechat pomoct a pak si uvědomím, že mě ten druhý chtěl jen pomoci a já jsem jen líná ho vyslechnout a dělám si to po svém...

Některé věci sice už ve svém životě nevymažu, minulost je minulost, ale stále mohu pracovat na sobě a snažit se být lepší.
Postupem času si uvědomuju plno věcí a moje názory se mění. Měním se. Nad věcmi se více zamýšlím a hledím na ně z jiného úhlu.

Dobré je, že mám skvělou milující rodinu, která mě miluje a je mi oporou, i když dělám chyby. Mám kamarády, které mě znají a berou mě takovou, jaká jsem. Nenechají mě v ničem samotnou.


S láskou a pokorou

++ Hayley Casey Patton

LÁSKA??

20. listopadu 2015 v 0:35 | Hayley Patton
LÁSKA???

Obklopuje nás a je součástí našich životů.Někde na Světě je žena a muž, kterému jsme předurčeni.Kterého,nebo kterou nám posílá Bůh.On zná naše srdce a ví přesně, kdo bude naší pravou polovičkou,naším nejlepším kamarádem,kamarádkou,člověkem,kterého budeme Milovat Navěky Věků,i po smrti...

Je to jen jedna Osoba,jen ona dokáže nás Milovat, tak jaký jsme.
Jen Ona nás učiní šťastnými.

Věřím v to, že i když nejste s dotyčným v kontaktu, tak s ním můžete být nadálku.Věřím, že s ním můžete být v myšlenkách...

Proto si važme života a pokud dotyčného Milujeme,tak mu to dejme najevo,co pro nás znamená!Nechme působit Boží Lásku!!

Když se mi někdo líbil,tak jsem si představovala,jaký by to mohlo být,kdybychom spolu byli, co bychom dělali,o čem bychom si povídali.Představovala jsem si naší svatbu..


Ale takhle to nefunguje.
Toho dotyčného poznáme,že to je ten pravý,ale nesmíme být moc hrrr.Nespěchejme na tu jedinečnou a kouzelnou chvíli!.Nikdo Vám muže, s kterým máte být nevezme!!Ten muž si vás najde a učiní Vás šťastnou..Důvěřujte Bohu!!Ten pravý okamžik přijde a zažijetenVelkou Lásku!Na každého z nás někde čeká..


Já jsem taky neztratila víru, že je někde ten pravý muž pro mě.Jen musím být více trpělivá a více důvěřovat Bohu.

Jen ten jediný muž, pozná Mojí duši a zamiluje se do ní.Né do mého zevnějšku, ale do mého nitra.On mě učiní být lepší.On mě změní.On řekne, co ci budu myslet v duchu.Jen On bude Darem pro mě a já zase pro něho!!


Nezapomínejme na Lásku a Milujme celým svým Srdcem!!!

Milujme se!!

Kam dál