Srpen 2016

Naše sny

2. srpna 2016 v 1:03 | Hayley Casey Patton
NAŠE SNY






Nesmíme zapomínat na svoje sny! Je důležité někam ve svém životě směřovat a za něčím jít!!!


Když Vás někdo bude odrazovat, nebo říkat, že na to nemáte, tak ho neposlouchejte! Poslouchejte svoje srdce, a důvěřujte sobě a svému vnitřnímu hlasu.

Mohlo by se vám totiž stát, že byste po zbytek života mohli litovat, že jste se ani nepokusili jít za svým snem. Mohli byste litovat, že jste to neudělali....



Život si každý může udělat, tak jak chce. Na nás je, jak ho prožijeme. Je tak málo času. Nesmíme ztrácet čas! Nebojme se, toho že to nedokážeme. Nebojme se kvůli strachu z prohry se vyždit ze hry. Dokážete to. Dokážete cokoli. Hlavně nesmíte ztrácet víru a naději. Vy řídíte svůj život a na vás záleží jaký bude.


Já jsem od malička milovala a stále miluji zpívánní. Je to celý můj život. Od Boha mám překrásný hlas, je to Dar! Vím, že když zpívám tak jsem sama sebou a jsem šťastná. Zapomenu v tu chvíli na starosti a jsem jako v jiné dimenzi.











Od malička mi tatínek zpíval a hrával na kytaru a já jsem díky tomu poznala lásku k hudbě. Prožila jsem krásné dětství díky hudbě mého tatínka, který jí má rád stejně jako já. Narodila jsem se jako zpěvačka. Se zpěvem jsem byla vždycky když mi bylo smutno, když jsem byla naštvaná, veselá... Jsem propojená hudbou a díky ní dokážu vnímat svět jinak.

Na základce jsem věděla, že mám hezký hlas a s hudebkou jsem neměla problémy. Při poslechu vážné hudby jsem zavřela oči a poslouchala. Až na střední škole jsem začala chodit do pěveckého smíšeného sbooru, kde jsem zjistila, že zpívání není vždy tak snadné a učila se se svým hlasem pracovat a zlepšovat techniku zpěvu. Začala jsem zpívat jako nižší soprán a po pěti letech jsem už zpívala jako vyšší soprán. Sama jsem nechápala, jak můžu vyzpívat vysoké tóny. Někdy to byly až vysoké operní árie.


O konzervatoři jsem začala uvažovat asi až na Vysoké škole. Sice jsem se přihlásila na pedagogickou fakultu na Učitelství pro mateřské školy, to ale neznamenalo, že bych přestala zpívat. Stejně jsem zpívala. Ve sboru, nebo s hradeckou scholou při mši svaté, také jsem často zpívala na záchodech :-) Ona tam byla dobrá akustika :-)
Úžasný je pocit, když zpívám a pak se podívám po posluchačích, kteří poslouchají můj zpěv. Vždy jsou šťastný a překvapený z mého zpěvu. Já sama jsem z něho hodně překvapená.. Hrozně ráda lidem přináším svým zpěvem radost, to je asi největší odměna za můj zpěv :-)






Se svým bráchou jsem byla zpívat i v Hospicu a mám z toho úžasný zážitek! Když člověk udělá pro druhé něco nezištného z lásky, tak se mu to stonásobně vrátí :-)


Proto vím jednu věc, i když jsem se jednou nedostala na konzervatoř, tak to budu dál zkoušet. Já to nevzdávám.

A jednou budu vézt třeba dětský sbor :)


S láskou

++

Hayley Casey Patton

Myšlenky o životš

2. srpna 2016 v 0:38 | Hayley Casey Patton
MYŠLENKY O ŽIVOTĚ


Na základě shlédnutí jednoho filmu a recenze na jednu knížku jsem si něco uvědomila.....


Člověk se stále o něco snaží, posuzuje den za dnem, stále chce něco jiného než má, stále se honí za věcmi, které jsou pomíjivé a nejsou třeba ani tak podstatné. Chceme krásného muže po svém boku, co by nám každá žena záviděla. Chceme krásný dům s luxusním vybavením, chceme peníze abychom si mohly dovolit si kupovat dovolenou do extických míst, chceme to podle svého pohledu...
Jenže takové věci jsou pomíjivé a slepé. Není důležité hledět jen na peníze, na luxus, na muže na kterého bychom se jen dívali a vykoukali si při tom oči.

Vše nás oslepuje a nedochází nám ta podstata života. Jde o to prožívat každý den svého života jako by byl ten poslední. Prostě žít naplno a s vděčností, že se každý den můžeme probouzet do nového dne a můžeme změnit něco, co jsme včera nestihli. Brát život jako dar a vážili si toho! Být vděčný, že jsme zdravý a máme střechu nad hlavou. Najít si muže, který s náma nebude jen proto jak vypadáme, ale bude nás mít rád pro to jaký jsme, pro náš charakter a bude s námi i v těžkých časech. Když se říká manželský slib, tak se přece říká ,,Budu s Tebou v nemoci i ve zdraví dokud nás smrt nerozdělí ". Je důležité mít u sebe podporu v těžkých časech a vědět, že na to nejsme sami.


Někdo nejmenovaný mi připomněl jak je život krásný a je dar ho tu žít, neměli bychom zahazovat svůj život kvůli hloupostem..
Někdy se nám stane, že zaspíme a něco ve svém životě promeškáme a jsme na sebe v duchu naštvaní, že to dopadlo jinak než jsme chtěli, ale třeba právě kvůli tomu se nám v životě stane něco jiného a pro nás to je nakonec ještě lepší než jsme mysleli.

Každá věc co se nám v životě děje, se děje z nějakého důvodu. Protože když se stane něco co jsme si představovali jinak, tak to něco nás mohlo zachránit od něčeho hrozného. Nakonec si třeba s postupem času uvědomíne, že jsme rádi, jak to dopadlo. Uvědomíme si to, co jsme před tím neviděli.
Já věřím v Boha a věřím, že nás chrání, i když si to třeba nepřipouštíme, nebo nechceme připustit, i když jeho pomoc nechceme. On nás nikdy neopustí. Nikdy nebudeme sami. Stále bude s námi. I když prožíváme tu nejhorší bolest a myslíme si, že nás nic neutiší, tak nás neopustí. Vždy se události naskytnou tak, jak mají. Někoho potáme, někoho vyslechneme, někdo nás obejme.....

Nezabíjejme svůj život. Jen naslouchejme svému srdci a usmívejme se milionkrát denně a žijme s vědomím, že jsme každý den milovali.

Já se někdy tolik sobecky zahledím do sebe a nedívám se kolem. Vím, že se nám kolikrát nechce do nějakých třeba domácích činností a tak, ale můžeme tu činnost dělat s vědomím, že jsme někomu udělali radost a tím postupně uděláme radost třeba postupem času i sobě.

Někdy druhým vůbec nenaslouchám a jsem tak tvrdohlavá a nechci si nechat pomoct a pak si uvědomím, že mě ten druhý chtěl jen pomoci a já jsem jen líná ho vyslechnout a dělám si to po svém...

Některé věci sice už ve svém životě nevymažu, minulost je minulost, ale stále mohu pracovat na sobě a snažit se být lepší.
Postupem času si uvědomuju plno věcí a moje názory se mění. Měním se. Nad věcmi se více zamýšlím a hledím na ně z jiného úhlu.

Dobré je, že mám skvělou milující rodinu, která mě miluje a je mi oporou, i když dělám chyby. Mám kamarády, které mě znají a berou mě takovou, jaká jsem. Nenechají mě v ničem samotnou.


S láskou a pokorou

++ Hayley Casey Patton