Naše sny

2. srpna 2016 v 1:03 | Hayley Casey Patton
NAŠE SNY






Nesmíme zapomínat na svoje sny! Je důležité někam ve svém životě směřovat a za něčím jít!!!


Když Vás někdo bude odrazovat, nebo říkat, že na to nemáte, tak ho neposlouchejte! Poslouchejte svoje srdce, a důvěřujte sobě a svému vnitřnímu hlasu.

Mohlo by se vám totiž stát, že byste po zbytek života mohli litovat, že jste se ani nepokusili jít za svým snem. Mohli byste litovat, že jste to neudělali....



Život si každý může udělat, tak jak chce. Na nás je, jak ho prožijeme. Je tak málo času. Nesmíme ztrácet čas! Nebojme se, toho že to nedokážeme. Nebojme se kvůli strachu z prohry se vyždit ze hry. Dokážete to. Dokážete cokoli. Hlavně nesmíte ztrácet víru a naději. Vy řídíte svůj život a na vás záleží jaký bude.


Já jsem od malička milovala a stále miluji zpívánní. Je to celý můj život. Od Boha mám překrásný hlas, je to Dar! Vím, že když zpívám tak jsem sama sebou a jsem šťastná. Zapomenu v tu chvíli na starosti a jsem jako v jiné dimenzi.











Od malička mi tatínek zpíval a hrával na kytaru a já jsem díky tomu poznala lásku k hudbě. Prožila jsem krásné dětství díky hudbě mého tatínka, který jí má rád stejně jako já. Narodila jsem se jako zpěvačka. Se zpěvem jsem byla vždycky když mi bylo smutno, když jsem byla naštvaná, veselá... Jsem propojená hudbou a díky ní dokážu vnímat svět jinak.

Na základce jsem věděla, že mám hezký hlas a s hudebkou jsem neměla problémy. Při poslechu vážné hudby jsem zavřela oči a poslouchala. Až na střední škole jsem začala chodit do pěveckého smíšeného sbooru, kde jsem zjistila, že zpívání není vždy tak snadné a učila se se svým hlasem pracovat a zlepšovat techniku zpěvu. Začala jsem zpívat jako nižší soprán a po pěti letech jsem už zpívala jako vyšší soprán. Sama jsem nechápala, jak můžu vyzpívat vysoké tóny. Někdy to byly až vysoké operní árie.


O konzervatoři jsem začala uvažovat asi až na Vysoké škole. Sice jsem se přihlásila na pedagogickou fakultu na Učitelství pro mateřské školy, to ale neznamenalo, že bych přestala zpívat. Stejně jsem zpívala. Ve sboru, nebo s hradeckou scholou při mši svaté, také jsem často zpívala na záchodech :-) Ona tam byla dobrá akustika :-)
Úžasný je pocit, když zpívám a pak se podívám po posluchačích, kteří poslouchají můj zpěv. Vždy jsou šťastný a překvapený z mého zpěvu. Já sama jsem z něho hodně překvapená.. Hrozně ráda lidem přináším svým zpěvem radost, to je asi největší odměna za můj zpěv :-)






Se svým bráchou jsem byla zpívat i v Hospicu a mám z toho úžasný zážitek! Když člověk udělá pro druhé něco nezištného z lásky, tak se mu to stonásobně vrátí :-)


Proto vím jednu věc, i když jsem se jednou nedostala na konzervatoř, tak to budu dál zkoušet. Já to nevzdávám.

A jednou budu vézt třeba dětský sbor :)


S láskou

++

Hayley Casey Patton
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama