Leden 2018

Obětování se za něco

12. ledna 2018 v 5:43 | Hayley Patton
OBĚTOVÁNÍ SE ZA NĚCO.......


Může to znít pateticky až okoukaně, ale je to důležité!!

Nemusí to hned znamenat obětovat se za někoho, myšleno umřít pro někoho...

Mám na mysli obětovat něco, co bychom moc chtěli teď, pro něco co chceme do budoucna.Jeden moudrý muž tuto větu už jednou formuloval, a já bohužel nevím přesnou formulaci této věty...

Napíšu co si pod tím představuji já.
Někdy se musím ve svém srdci vzdát něčeho, co je pro mě Moc důležité, pro něco, co vím, že musím udělat teď!
Vždy moje duše krvácí a je bolavá.
Nejraději by všeho nechala a spontánně skočila po té příležitosti, to udělat...
Ale nemůže.
Nemůže,protože kdyby to udělala, tak by neudělala správnou věc.
Někdy mě má duše neposlouchá a dělá si, co chce...

Jenže jen Nebeský Tatínek ví, co se bude dít a kam mě to zavede..
Důvěřuji mu Celým srdcem a vím, že mě nikdy nesklame.
Vím,že mě Miluje a chce pro mě, jen to nejlepší.
Vše vydržím,každou zkoušku, jelikož vím, že Bůh mi dává jen zkoušky, které jsem schopna zvládnout!

Ráda něco obětuji na důkaz lásky.Někdy obětuji třeba událost s lidmi, které jsou mi drahé, pro povinnosti, které mě obklopují, protože vím, že to musím udělat pro svoji budoucnost.
A já vím, že nejsem egoista.Jsem jen hluboce věřící mladá žena, která jde za hlasem svého srdce.


Věřím,že to jednou pochopí i Ti,kteří mě třeba nerozumí...

Pouť do Santiaga de Compostela

12. ledna 2018 v 5:39 | Hayley Patton
Já a moje Cesta

PrJáProč jsemProšProč jsem se dala na cestu, která má 100 km a pěší chůze?


Motivoval mě jeden nejmenovaný kamarád, který tuto cestu šel asi před 3 lety. Když jsem se s ním seznámila, bylo to na svatbě mojí kamarádky, tak mě na první pohled zaujalo to jeho nadšení a zapálenost. PPřijel úplně nabitý z té cesty a rozsvítil se jako vánoční stromeček. Pamatuji si, že jsem z něho v tu dobu nemohla vytrhnout oči. S nadšením vyprávěl o svých zážitcích na cestě, jako by to bylo včera...


Já jsem se pro svoji cestu do Santiaga rozhodla asi před 2 lety. Kamarád mě tak nadchl tou cestou, že jsem si řekla, že bych potřebovala asi taky zpomalit a zastavit se v tuto dnešní uspěchanou dobu.


Každý svoji pouť do Santiaga jde z nějakého důvodu ( někdo kvůli víře, někdo aby poznal krásy španělské země, někdo chce zhubnout..) Motivace a nadšení je různé. Někdy ty důvody třeba nejsou zrovna růžové, ale já se rozhodla, protože jsem v životě zažila hodně bolesti, někteří lidi mi dost ublížili, zažila jsem hodně těžkých osobních zážitků a vím, že je na čase být sama se sebou. Naslouchat Bohu a dokud nemám manžela a rodinu, mít víc času pro sebe a najít další díl své cesty v životě.


Chci získat více sebevědomí a odvahu, že to dokážu! Dokážu jít pěšky každý den a prožít dny potichu. Určitě budu potkávat na cestě plno lidí, ale ráda bych to celkově tu pouť šla sama za sebe.

Těším se na pouť, na to že nebudu uset řešit práci, rodinné záležitosti, těžkosti každého dne, ale budu meditovat a muset se postarat sama o sebe a ještě víc poznám sama sebe a také novou zemi a krajinu...






A PUDU NA POUŤ!!

12. ledna 2018 v 5:29 | Hayley Patton


A PUDU NA POUŤ!!!!


Možná jste někdy slyšeli o různých poutí, které chodí různí lidé v různých zemích. Chodí se pouť pěší, nebo na kole, dokonce jsem se doslechla že je možné i na koni, ale to nemám potvrzené, takže to není stoprocentní.
Lidé chodí poutě z různých důvodů. Někdo se chce ztišit a odprostit od moderní techniky v podobě internetu, tabletů, sociálních sítí apod. Jiný zase touží po seznámení s jinými lidmi v jiném prostřědí a navázání nových kontaktů a seznámení. Od někoho jsem se doslechla, že někdo šel pouť, aby ubral nějaké to kilčo. Ať jsou důvody jakékoli, tak si myslím, že je úžasné, když se člověk odhodlá k takovému kroku. Chce to určitě trochu odvahy a hlavně učinit ten první krok, ,,Ano já opravdu tu pouť půjdu.''

Už jsem to odkládala hodně dlouho, ale teď vím, že na tu pouť prostě příští rok půjdu. Už chápu proč mi to letos nedopadlo, protože se ve mě objevily i určité nejistoty a strach z té cesty. Přitom paradoxně jsem měla hodně času, abych tu pouť o prázdninách stihla. Měla jsem strach, že bych možná taky třeba neprožila takový zážitek a že přijdu o čas strávený s rodinou. Myslela jsem si, že bych si potom neužila tolik ty prázdniny. Je pravda, že jsem hledala parťáky na tu pouť a nebyla jsem úspěšná, ale doufám, že to příští rok dopadne.

Teď vím, že jsem připravená na tu cestu, ať se děje co se děje. Bůh mě povede a on sám nejlíp ví, co zvládnu a co ne. On vidí do mého srdce a zná mé pochyby a mou někdy panikářskou povahu :)
A právě proto potřebuji na tu pouť jít.

Jednou mi jeden moudrý člověk řekl, že se mám naučit nebát se říkat svůj názor a stát si za tím a měl pravdu. Už se nebojím co na tu pouť řeknou rodiče, protože jsem připravená (psychicky), jsem dospělá a taky nepůjdu sama půjde se mnou Bůh, takže jsem v těch nejlepších rukách.

Jedním z důvodů proč chci jít tu pouť je taky to, že mám problémy v partnerských vztazích. Stále bych Bohu chtěla určovat, kdo se má stát mým budoucím manželem a ono to logicky nejde :) :) Stále bych za něho chtěla rozhodovat a často, když potkám muže, který mě něčím upoutá a já jsem do něho zažraná, tak si začínám plánovat jaké by to asi mohlo s tím dotyčným být a to není dobře. Stále mám potřebu mít nad sebou kontrolu i nad svým životem, a když něco nedopadne, jak jsem si vysnila, tak to těžc nesu.
Potřebuji jít na tu pouť, abych mohla být sama sebou a nemusela řešit muže :) Potřebuji se naučit více věřit sama sobě a nebát se řešit náročné ( v mých očích někdy nevyřešitelné ) úkoly. Spolehnout se sama na sebe a mít se ráda taková, jaká jsem. Prostě nechat Boha vstoupit do mého života a nemuset se bát, co bude zítra. Naprosto mu důvěřovat a čekat, co se stane....

Možná proto ještě nemám dlouhodobý stálý vztah, protože zaprvé nad vším moc přemýšlím a zadruhé, mám projít tím vším dokud nebudu připravená do toho jít a taky jsem asi nenašla ještě toho, kterého mi Bůh vybral...

Ať to je tak či tak, tak jedno vím - Bůh mě miluje takovou jaká jsem i s mými chybami. Mohu se na něho spolehnout, když je mi smutno i veselo.

Ta pouť třeba nesplní všechny mé očekávání, ale určitě to bude lepší, než o tom jen přemýšlet :) :)